Jednolanová technika

Co si má jeskyňář představit pod pojmem Jednolanová technika?

Termín „Jednolanová technika“ pochází z překladu anglického Single Rope Technique („SRT“). Jak název napovídá, jedná o systém pro výstup a sestup po jednom laně, které je pevně uchyceno ke skalnímu masivu nebo jiným pevným bodům; současně s použitím výstupových blokantů a slaňovací brzdy (a dalšího nezbytného osobního materiálu vyplývajícího z použité metodiky výstupu).

SRT je soubor metodik a vybavení sloužící k překonávání vertikálních a horizontálních překážek v jeskyních pomocí lanového přístupu, které není možno jinak překonat, překonat bezpečně anebo efektivně pouhým průstupem a/nebo volným lezením či jinými technikami. Primárně se jedná sestup a výstup vertikálních stupňů (studny, komíny, šikmé svahy,…) a překážek v horizontálním postupu (vodní hladiny, propasti,…) za pomoci lan a dalších k tomu určených pomůcek.

Cílem SRT je překonání překážek postupu v jeskyni efektivně, bezpečně, opakovaně, s minimem potřebného materiálu a s minimálními zásahy do struktury jeskyně.

Jednolanová technika vznikla na přelomu 60. a 70. let dvacátého stolení, jako technika umožňující přístup do dříve nedosažitelných míst, která byla předmětem zájmu jeskyňářů. Bylo to možné jen díky technologickému vývoji materiálů a postupů:

  • umělé kotevní body – osazení kotevních bodů kdekoli ve skále (expanzní a lepené kotevní body);
  • blokanty – vývoj mechanických prostředků sloužící zejména k výstupu po fixním laně;
  • lana – vývoj spolehlivých statických lan z polyamidových vláken, zaručujících bezpečnost a díky čemuž nebylo nutné používat dvou lan;
  • metodiky výstupu a sestupu po laně – např. Frog, Rope walking,… Tyto metodiky dokázaly využít dostupné materiály a poskytly jeskyňářům možnost efektivního a bezpečného průstupu.

Kačna jama, P180
Vstupní 180 m propast, Kačna jama, Slovinsko. Foto P.Kubálek

Základní principy SRT:

  • pro lanovou cestu je použito jen jedno statické lano, typu A, případně typu B dle EN 1891, průměru 9 a víc mm. Toto lano je pomocí kotevních bodů (přírodních, umělých), karabin a smyc či lanovic apod. přichyceno ke skalnímu masivu;
  • všechny prvky lanové cesty musí být propojeny v jeden celek;
  • každá lanová cesta musí začínat v minimálně dvou na sobě nezávislých kotevních bodech. Vyjma případu, kdy má kotevní bod za všech okolností a nezpochybnitelně dostatečnou pevnost;
  • mezikotvení lanové cesty může být tvořeno jen jedním kotevním bodem. Avšak jedině za předpokladu, že při destrukci tohoto kotevního bodu: a) nedojde k poškození lana o skálu, b) nedojde k takovému rázovému zatížení výše položeného kotevního bodu, že by byl také zničen, c) nedojde k ohrožení lezce pádem;
  • lanová cesta musí být vytvořena tak, aby v případě destrukce libovolného kotevního bodu byl pádový faktor lezce menší než 1;
  • lano se nesmí dotýkat skály. Když toto nejde vyloučit, je nutno lano účinně chránit před poškozením. Při lezení po laně, vlivem jeho pružení, dochází k abrazi lana o skálu, což má za následek poškození až zničení lana a poškození jeskyně;
  • při pohybu lezca, za výstupu a všech manipulacích je nutné, aby lezec byl vždy zajištěn ve dvou bodech;
  • je několik metod výstupu po laně. Nejpoužívanější je metoda Frog (také známa jako Ded).

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *