Peter Medzihradský, přezdívaný Medzo je výraznou osobností slovenské speleologie. Je držitelem slovenského hloubkového rekordu -2 060 m, který dosáhl v nejhlubší jeskyni světa Krubera–Voronja na Kavkaze. Byl aktivním členem Kóta 1000, která se podílela na objevech vysokohorského krasu na planině Možnica a Kanin ve slovinských Julských Alpách. Podílel se také na objevu první „slovenské“ jeskyně hlubší než 1 000 metrů – Slovačka jama v chorvatském Velebitu. Domovem mu je Mojtínský kras, kde působí a má základnu Jaskyniarsky klub Dubnica nad Váhom.
Proč vlastně lezeš do jeskyní a jak jsi s jeskyňařením začal?
Prečo? Ja neviem už ani prečo. To už je tak dávno, že som aj zabudol, že prečo som to vlastne s tým začal, jak som začal, omylom. V podstate sám som chodil po jaskyniach, až ma odchytili a potom mi povedali, že tak poď s nami. No a ja som tam omylom išiel a od vtedy som tam zostal. Ja som vlastne k jaskyniam prešiel od lezenia. A asi som aj dobre spravil. Pri tom lezení by som asi bol niekde inde.
Máš nějaké intelektuálně náročnější koníčky, než kýblování bláta? Třeba… kaktusy?!”
Áno, kaktusy som do minulého roku ešte mal, potom mi pomrzli chúdence, ale kaktusy som mal skôr, ako som začal jaskyniarčiť. Tie ma vždy bavili. Teraz nemám ani jeden. Vlastné mám. Mám ešte nejaké, ale už to nejako u mňa umiera, nemám totiž slnko. A intelektuálne, ja neviem. Ja si život užívam, to je intelekt, úplne.
Nejoblíbenější alkoholický nápoj?
Víno, jednoznačne červené, suché.
Kolik piv jsi nejvíce vypil za jeden večer?
21. To bolo od obeda a bolo to na Plumlove. Stavali sme komín a boli sme piati. Na druhý deň sme to počítali a bolo tam 105 pív, takže to vychádza tak na tých 21 pív. Aj ten môj stav teda ráno dopadol tak. Zobudil som sa v cudzom stane. Strašné, ale poznal nás celý kemp na druhý deň.
Oblíbení filmoví, literární a komiksoví hrdinové a proč?
Uch? Komixových ani nemám, literárnych už vôbec nie. A filmových? Ja neviem, ja mám všetkých rád, čo sú dobré filmy, nemám nejakého vybraného. Mám rád sci-fi, takže asi odtiaľ.
Krasové hospody, které můžeš doporučit.
našom krase, na Mojtíne, zrušili všetky krčmy. Takže chlastáme na základni. To je naša najobľúbenejšia krčma u nás. Ale v krčme, za prvé bolo vždy nahulené, za druhé duté hlavy dedinčanov. Vždy sa našli problémy. A u nás na chalupe je to špičkové. Naučili sme sa chlastať na základni. Slovensko je úplne iné ako Moravský kras, pretože sme museli aj záchranku (pozn. speleologická záchranná služba) prispôsobiť Slovensku.
Co bys rád dostal na Vánoce?
Ja mám všetko, ja už nechcem darčeky. Darčeky sú zaväzujúce. Takže, keď od niekoho niečo dostaneš, tak sa väčšinou očakáva, že niečo aj dáš. A ja strašne nerád vymýšľam, čo niekomu dať ako darček. Ja som najradšej, keď mi nikto nič nedá. Mám všetko. Nič nepotrebujem. Mne stačia dobrí ľudia okolo, viac nechcem.
Pokud by sis sám sebe představil jako hlavního hrdinu jeskyňářského filmu, co by sis vybral do soundtracku?
Hahahaha. Čeluste (pozn. spieva si melódiu)
Nejinspirativnější jeskyňář/jeskyňářka?
Pre mňa? Gusto Štibrányi, jednoznačne. To ja s tým vyrastám. Takže odkedy vlastne jaskyniarčim a začal som liezť tak Gusto jednoznačne je pre mňa. Skvelý človek. Pre mňa je Gusto taká skoro modla. Samozrejme, tak ďalší čo som mal rád je Ivan Račko, ale ten už tu medzi nami neni. S Gustom mi bolo vždy veľmi dobre. Keď sme sa stretli, sedeli spolu.
Co jsi praktikoval za sporty před jeskyňařením, nebo nyní současně s jeskyňařením? Nějaké úspěchy?
Hej, strieľal som kedysi z malorážky, zo vzduchovky. Kedysi ako malý som mal nejaké úspechy, ale okrem toho paraglajd a to je asi tak všetko. A lezenie. Tak, že by sme nejaké veľké úspechy mali to nie, čo sa dalo, to sme poliezli. Dostal som sa niekde deväť mínus a tam som skončil. Prestalo ma to baviť, stále tie isté skalky obliehať dokola. A ak by si chcel fakt, že na nejaké veľké skalky musíš mať dobrého parťáka a to je vždy nejaký problém.
Nejintenzivnější jeskyňářský zážitek?
Najintenzívnejší? Úuuu. Najintenzívnejší som asi mal na Kréte s Macoňom, čo nás zatopila voda. Ten bol fakt intenzívny a ešte k tomu aj zemetrasenie, čo sme tam mali. Teda zažiť záplavu jaskyni spojenú so zemetrasením to len tak nezažiješ. Boli v hĺbke okolo 500 metrov. Nedostali sme sa hlbšie, jaskyňa Gogrothakas má okolo 1 200 metrov, ale my sme sa dostali len potiaľ, kým nás voda nedobehla.
Jakou nejstupidnější věc jsi provedl v jeskyni, nebo na boudě?
To si musím rozmyslieť. Ale neviem. Na to si nespomeniem.
Máš nějaké jeskyňářské cíle?
Už nie, nemám. Stačí mi, že idem do nejakej tej jaskyne ešte si pekne zaliezť. Vieš, dobré partie, čo boli, to už je koniec. To už skončilo. A pochybujem, že ešte niekedy dávno nejakú takú perfektnú partiu dokopy. Tie malé sú, to hej. Chodíme do Macedónska teraz… Ale to čo bola Kóta (pozn. Kóta 1000), tak to, to bola legenda. Už asi nič také nie je. Tí ľudia, s ktorými som veľmi rád chodil do jaskýň, väčšina už ani nejaskyniarči. Dobre Mattes, hej má svoju bandu na Morave, ale také expedície aké sme robievali, už asi nebudú.
Jak kloubíš jeskyňaření s normálním životem?
Ja to nijak ani “nekloubím”, proste to žijem. Počúvaj, ja tento rok budem myslím 40 rokov jaskyniar. To sa ti akosi zleje dokopy s tým životom. Takže žiješ. Žiješ život jaskyniara.
Jak by ses charakterizoval a jak myslíš, že působíš na ostatní?
Kto ti vymýšľa tieto otázky? Ja mám rád ľudí a ja to hlavne neriešim. Buď ľudia sedia, alebo nesedia.
Nějaké motto? Vzkaz čtenářům?
Nooo. Nechcem nikomu nič radiť, nech si každý žije svoj život.
To je dobré motto. Nech si každý žije svoj život. Díkec za rozhovor.
