Šňůra na speleovaku

Než se pustíme do tématu šnůr speleovaků, pojďme si něco napsat o vacích samotných. V jeskyňářském žargonu speláčích, spelácích, transporťácích, nebo prostě a jednoduše o pinglech.  Je to batoh určený pro transport osobního i skupinového materiálu v podzemí nebo na blízkém povrchu. Je vyroben z plachtoviny, z otěruvzdorného materiálu a nejčastěji má jednoduchý tvar válce s kulatou anebo oválnou základnou. Zpravidla má dva popruhy pro nošení na ramenou, rukojeti a šňůru pro nošení v závěsu při pohybu po laně (Jednolanová technika neboli SRT). Z hlediska velikosti se dají speleovaky zhruba rozdělit na osobní vaky s objemem kolem 10 -15 litrů a na transportní vaky s objemem typicky 25 – 45 litrů nebo i více. Vhodnou velikost je žádoucí vybrat podle plánovaného účelu, typu užití a prostředí. Velké vaky jsou do plazivek nevhodné. Naopak používání několika malých vaků místo jednoho velkého pro transport materiálu ve velkých jeskyní je nepraktické. Naši širokou nabídku vaků naleznete zde.

Materiál šnůry

Speleovaky jsou od výrobců standardně vybaveny šnůrou. Prakticky všichni výrobci dodávají polypropylénovou pletenou bezdušovou šnůru. Ta je levnější, ale taky méně odolná a méně nosná než polypropylénová reep šnůra s jádrem a opletem. U malých a lehkých osobních vaků to je postačující. Ale u těžkých transportních vaků doporučujeme originální šnůru vyměnit za reep šnůru, a to za kulatou průměru min 5 mm, lepší 6 mm, polyamidovou reep šňůru. S tlustější šňůrou se líp manipuluje v rukavicích.
Je možno použít i 5,5 mm pure Dyneema reep šnůru. Je dražší, hlavně však podstatně odolnější a taky plave na vodě. Odolnost jeskyňáři ocení, schopnost plavat na hladině ocení víc kaňonáři než jeskyňáři.

Jak nosit speleovak – délka šňůry

Slaňování nebo výstup po laně s vakem na zádech není ideální a je to možné pouze do určité a to velmi malé váhy vaku. Váha vaku na zádech lezce posouvá jeho těžiště dál od osy lana a tím více zatěžuje jeho břišní a pažní svaly (viz metoda Frog). S rostoucí váhou vaku roste i síla působící na lezce.  Je to vysilující při výstupu i slanění a také způsobuje problémy, až nemožnost provést některé manipulace na laně, např. přechod přes mezikotvení, traverzy…  A může být nebezpečné v neočekávaných situacích – překlopení lezce.

Proto je při výstupu a slaňování doporučeným způsobem nošení vaku jeho zavěšení pod sebe na šňůře do karabiny centrálního připojovacího bodu („déčka“), případně na nohavičky úvazku. Takto připojený vak nemění těžiště lezce a nebude ho při pohybu po laně převracet. A též je váha vaku přímo přenesena do slaňovací brzdy/hrudního blokantu, ne přes tělo lezce. V úzkých prostorách je zavěšení vaku pod sebe nutností, protože s vakem na zádech zúženými místy nelze prolézt.

Délka šňůry vaku hraje zásadní roli. Pokud je příliš krátká, lezec při výstupu nemůže dokončit lezecký krok, protože nohama narazí do vaku. Bude ho to hrozně štvát, a to při každém kroku. Pokud je šnůra naopak příliš dlouhá, má vak větší tendenci se houpat jako kyvadlo a taky to komplikuje manipulaci s ním. Délka šnůry je individuální, nutno si ji naměřit. Lepší však je šnůra o kousek delší než kratší. Správná délka šňůry je, když se lezec při výstupu s nataženýma nohama těsně nedotýká zavěšeného vršku vaku.

V některých situacích je však vhodnější, nebo dokonce nezbytné, nést vak na zádech. To platí zejména při slanění šikmou stěnou nebo v terénu s nestabilním povrchem, sutí apod., kde by zavěšený nebo po povrchu tahaný vak mohl uvolňovat kameny, které by mohly spadnout na spolulezce, poškodit vystrojení jeskyně nebo poničit jeskynní výzdobu (☠ !!!). Pro takovéto případy by měla být šňůra dostatečně dlouhá, aby umožňovala nasazení vaku na záda bez nutnosti jeho odepínání, avšak neměla by být delší, než je nutné.

Jako dobrý základ doporučujeme koupit cca 5-6 m dlouhou reep šňůru.

Jak uchytit šnůru na vak

Všechny speleovaky mají na vrchu nosná oka, kterými se provléká šnůra. Některé vaky (např. Petzl) mají separátní uzavírání vaku přes oka a k tomu ještě nosné oko pro šnůru na zavěšení. Toto řešení není úplně vhodné. Vak je vychýlen mimo svého těžiště a nosná oka se trhají. Vhodná je šnůra v jednom kuse.

Jsou dva způsoby provlečení šnůry přes oka vaku:

1. Uzel před posledním okem vaku. Vhodný jen pro lehčí / menší vaky. Výhoda: když vak visí, tak uzly zabraňují úplnému dotažení víka vaku. To je vhodné, když se lezec potřebuje dostat do zavěšeného vaku. Je taky jasně a striktně daná délka šnůry od vaku výš. Nevýhoda: celá hmotnost vaku je rozložena jen do dvou ok vaku, není-li šňůra pevně zavázána.

• Uzel za posledním okem vaku. Vhodný pro těžké / velké vaky. Výhoda: hmotnost vaku je rozložena rovnoměrně do všech ok vaku. Při tomto způsobu se délka šnůry od vaku výš může měnit, podle zavázání vaku. Nevýhoda: Ukončení šnůry na konci ok musí být ´tutové´ (dvojitý rybářský uzel). Není možno na zavázání vrchlíku použít brzdičku, je nutné vždy vázat ambulantní uzel.

Jak vak připevnit k lezcovi

Při výstupu i slanění je nejpoužívanějším způsobem připevnění vaku pomocí karabiny vaku do karabiny centrálního připojovacího bodu („déčka“). Aby se předešlo riziku pádu vaku, lze doporučit použití karabiny se šroubovací pojistkou zámku. Bajonetové pojistky jsou nevhodné kvůli blátu a složité manipulaci. Při této konfiguraci nese váhu vaku přímo slaňovací brzda/hrudní blokant a vak visí v ose lezce.

Vhodné je použít dostatečně pevný fixační uzel na šnůře pro karabinu. To aby byla karabina pokaždé v jedné poloze vůči zbytku šňůry a lépe s ní manipulovalo. Osvědčený je rybářský uzel pro jednoduché šňůry či lodní nebo alespoň osmičkový uzel pro dvojité šňůry.

Jak si šnůru vyrobit

Nejprve si odměříme vhodnou vzdálenost od začátku šňůry k vaku. Poté k tomu přidáme šířku hrdla úplně otevřeného vaku, přidáme přibližnou délku šnůry na použité uzly, délku volného konce šňůry a něco navíc. 😊 A to vše vynásobíme dvěma. Přeložíme šnůru napůl, připevníme karabinu, uděláme jeden nebo dva uzly na části šňůry mimo vak, pojistné uzly ve vaku a na volných koncích šňůry. Zbytek zkrátíme a zatavíme konce.

Jiný způsob je vytvoření šňůry z jednoho pramene, kdy u vaku se v uzlu napojí druhý pramen šňůry. Tento způsob je vhodnější pro silné reep šňůry nebo lana.

Tipy:

• Udělej si několik uzlů (vůdcovských) po celé délce šňůry od vaku ke koncu šnůry. Umožní ti to dobře držet a tahat za šňůru, např. v úzkých meandrech, když si vak potřebuješ přitáhnout k sobě.  A to i v rukavicích, i když je šnůra zablácená i když je vak těžký. Taky se dá do vzniklých ok cvakat karabina – když je potřeba vak zavěsit v konkrétní výšce/poloze.
• Aby se při slaňování zabránilo obtáčení šnůry vaku kolem sestupového lana, přehoď si lano přes pravou nohu. Pokud má batoh tendenci se kývat, umravni ho nohou.
• Vždy dávej pozor, aby se při slaňování, ale i výstupu tělem nebo speleovakem neuvolnil a neshodil kámen. I kdybys byl sebevíce unavený, v nebezpečném terénu netahej vak za sebou, ale nes ho na zádech!
• Na šnůře měj vždy karabinu, je to povinné vybavení vaku.
• Kontroluj stav šnůry, tak jako u ostatního lezeckého vybavení.
• Při nandavaní vaku na záda a nošení vaku na zádech měj karabinu smyčky cvaknutou do rukojeti vaku. Jinak je při tvých prudkých pohybech, otočních karabina na konci smyčky zbraň zraňující ostatní.

Použité fotografie:
S.Kovačič
Petzl.com
Ecole francaise de spéleologie. Manuel technique de spéleologie. Francie, 2 vydání 2013.

Zdroje inspirace:
Ecole francaise de spéleologie. Manuel technique de spéleologie. Francie, 2 vydání 2013.
Marbach, G; Tourte, B. Alpine Caving Techniques: A Complete Guide to Safe and Efficient Caving. Speleo Projects, Switzerland, 2002. ISBN: 9783908495109.
Matýsek, R. Speleoalpinismus I. a II. díl (CD). Ostrava: Speleomat, 2002.